Blogg

Reflex: Fuj, nebo huj?

21. 01. 2010, Text: Pavel Maurer

Přiznávám, vážení gastronauti, že jde o účelové sdělení, ale jedl jsem loni v Tančícím domě pečené rejnočí křídlo, pak jsem před dvaceti lety pil ve vietnamském Ho Či Minově Městě (do roku 1976 Saigon) whisky lehce zředěnou čerstvou, ještě teplou kobří krví, v pražském paláci Kinských jsem ochutnal žabí stehýnka a v rumunské zakázané vesnici Rovensko v oblasti Caraş-Severin jsem v osmdesátých letech ohlodával kravské kosti máčené ve vychladlém morku a loji, které nám s domácím chlebem upřímně podával česky mluvící potomek našich nešťastných emigrantů z 19. století.

Exotické chuťovky
Co myslíte? Je to fuj, nebo jen lokální zvyklost? Pro nás exotika, pro ně běžná každodennost. Neodsuzujme, prosím, někoho, kdo hrdě dokazuje třeba svou dospělost tím, že vypije beraní oko či slastně rozkouše vařené koňské ucho! Nevíme mnoho o jiných zemích, o zvyklostech, rituálech nebo prostě o místních nezbytnostech. Pokusme se překonat naši malost, xenofobii a typickou „středoevropskou plochou nohu“ (termín skvělého J. Kroutvora) a chápejme a poznávejme svět kolem sebe. Je to někdy velmi obtížné a někdy velmi krásné, obohacující. Nejsem si jist, že zde zrovna do puntíku platí: „Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, jaký jsi.“ To je asi blbost, co? To přece většina z nás nedokáže posoudit. Ale možnosti se neustále rozšiřují. Cestujeme, koštujeme, experimentujeme. Poznáváme svět kolem nejen očima, ale i čichem a chutí.

V naší zemi se od sametové revoluce počet nejrůznějších zahraničních gastronomií dostal ze tří na padesát! Před rokem 1989 byla v Praze jen jedna ruská – Berjozka –, indická – Mayur – a čínská – China. Týdny se čekalo na rezervaci a bylo významným svátkem se tam propašovat na večeři. Dnes jenom v hlavním městě ochutnáte třeba pákistánskou, thajskou, provensálskou, košer, kreolskou, chorvatskou či afghánskou kuchyni ... A mnoho dalšího je k mání.

Kulinářský mejdan
Nabízím příležitost od 15. ledna celý měsíc testovat skvělé specialitky! Ne snad vše, ne pouze totální exotiku, ale určitě mnoho kulinářských zajímavostí v rámci Grand Restaurant Festivalu, který jsem uspořádal se svým týmem jako novinku pro labužníky a příležitost pro zvídavé. Můžete okusit – za lidové ceny – fantasticky vyladěné pokrmy z rukou nejvýznamnějších kuchařů v naší zemi. Stačí rezervace na našem webu. A nejsou to jen mistrovské kousky šéfkuchařů, ale také „nejlepší jídlo od maminky“ a samozřejmě u těch českých podniků – nejvychytanější svíčková na smetaně. Což je též malým příspěvkem k významnému hnutí kuchařů a restauratérů o zdravou reinkarnaci naší kvalitní domácí kuchyně a podporu tohoto pokrmu, který je oficiálně propagován jako typické české národní jídlo.